Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
PŘÍRODA VE VERŠÍCH

ZELENÉ JEHLIČÍ
MÉ PÍSNĚ
TŘI BŘÍZY
MLADÝ LES
LÉTO
HÁJOVNA V ZIMĚ
MEZI STRÁNĚMI
HÁJ SETMĚL
VŘES
POHLED ZPĚT

Jan Vřesinský:
MÉ PÍSNĚ

Mé písně jsou jak luční kvítí,
jak prosté květy na polích;
jen jarní slunko v nich se nítí
a vůně rezed voní z nich;
žár žíravý z nich neplane,
spíš vlažný vánek zavane.

Mé verše nejsou bouřnou řekou,
jež vodopády burácí,
jich slohy potůčkem spíš tekou,
jenž ve skalách se neztrácí;
má palouk rád a olšin stín
a nerad padá do hlubin.

Spíš zvuky ptačí jsou jich tóny,
jež člověk v háji slyší rád,
jsou jako drobné vesské zvony,
jež večer krajem slyšíš hrát;
jsou ranní rosy mírný třpyt,
kdy prozáří je slunka svit.

A nechtí ani více býti:
Jak nitro káže, zazvoní,
jen drobnou hvězdičkou se nítí
a jako pramen vyroní;
jdou volným krokem v světa vír
a nesou v sobě klid a smír.