Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
PŘÍRODA VE VERŠÍCH

ZELENÉ JEHLIČÍ
MÉ PÍSNĚ
TŘI BŘÍZY
MLADÝ LES
LÉTO
HÁJOVNA V ZIMĚ
MEZI STRÁNĚMI
HÁJ SETMĚL
VŘES
POHLED ZPĚT

Jan Vřesinský:
MEZI STRÁNĚMI

V levo stráně, v pravo stráně,
mezi nimi čistý pramen,
hovoří s ním staré olše,
v parnu kladou stíny s ramen.

A ty olše a ta bystřeň
a ty stráně v ladné řadě
do náruče tisknou palouk
v jeho milé jarní vnadě.

A ten palouk plný květů
bledulí, jak sníh by napad,
a ty stráně plny jehněd:
sotva krásu jich lze chápat...

Stojím tady: Mysl letí
padesát let někam zpátky,
někam do dalekých končin,
někam mládí do pohádky.

Ano, zde jsem jako děcko
z bledulí si kytky svíjel,
s žasem díval v hlubáň toku,
jenž tu květné břehy míjel.

Z čistých zdrojů poesie
tady poprvé se napil,
tady nejprv motýla jsem
snění, roztoužení lapil.

Od té doby myslím, toužím
do vysněných krajů světa;
to ví bůh, kam duše někdy
v palouk vykouzlený slétá -

Kde je plno bílých květů,
jež tak lahodně mi zvoní,
a kde pramen nejčistější
krůpěje si v olších roní -

Kde jsem, ještě chlapec drobný,
krásou zmaten, němě stával,
a kde v malé srdce dral se
netušených citů nával...

Zalétám rád v místa mládí,
na ten palouk květem bílý,
okouzlený vzpomínkami,
ač se hlava léty chýlí.

Vzpomínám rád! - Srdce tluče
prudčeji a stáří chladné -
zdá se mi - že rozhřívá se
a že duch můj opět mladne.