Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
PŘÍRODA VE VERŠÍCH

ZELENÉ JEHLIČÍ
MÉ PÍSNĚ
TŘI BŘÍZY
MLADÝ LES
LÉTO
HÁJOVNA V ZIMĚ
MEZI STRÁNĚMI
HÁJ SETMĚL
VŘES
POHLED ZPĚT

Josef Soukal:
HÁJ SETMĚL

Háj setměl a je ticho v něm,
mé slyšeti je kroky pouze.
Jsou chvíle, kdy se rozhlédnem'
po úzkém okolí svém dlouze,
kdy cítíme, že tolikrát
jsme uvykli si pospíchat
kams v zklamání i plané touze.

A zvláště ono ticho tu
má pro mne stále zvláštní vnady,
že často v srdce tlukotu
jsem o samotě prodlel tady,
a z toho, o čem jsem tu snil,
čas pouze málo vyplnil
a bořil naději mých hrady.

Zvlášť hájů sílicový dech
mne vítával po dlouhá léta,
ať v zklamání či v radostech
tam konečná má byla meta.
Ať v klidu nebo v příboji,
stál každý kmen v svém postoji,
jak chtěl by stát do konce světa.

Pod jejich hrdým rozpětím
jsem navykl si rovně státi,
sám radovat se, trpěti,
však nikdy myslí neklesati.
A odtud jsem si v život nes'
hled upřený vždy do nebes,
a co je nízko, přezírati.