Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
PŘÍRODA VE VERŠÍCH

ZELENÉ JEHLIČÍ
MÉ PÍSNĚ
TŘI BŘÍZY
MLADÝ LES
LÉTO
HÁJOVNA V ZIMĚ
MEZI STRÁNĚMI
HÁJ SETMĚL
VŘES
POHLED ZPĚT

Jan Vřesnický:
POHLED ZPĚT

Vidím zas v duchu ten kouteček milý,
krajinku líbeznou tak jako v snění:
Před námi prosvítá kostýlek bílý
a mráčku oblohou viděti není.
Teplounký vánek sem zavítá s hor,
opodál opojně zavání bor.

Šli jsme tak pospolu jaří a mladí,
jetely voněly na blízkém poli,
ruka si ruku tak hebounce hladí
a srdce nevědí, že snad co bolí;
jenom si tichounce pospolu jdem,
obtkáni mladosti kouzelným snem.

Ach, dávno, dávno již, celý věk tomu,
co jsme tak bláhovi kráčeli spolu,
ruku jen v ruce a tak jsme šli domů
bez vzruchu, vzplanutí, bez touhy, bolu.
Bez bolu? - Plakala ona v ten den
pro mládí zhacený, ztracený sen.

Já, proč jsem nelíbal ruměnné rety,
zardělá líčka a blankytné oči - - -
Dávno již povadly doby té květy;
a mně se vzpomínkou hava dnes točí,
kdy vane teploučký větérek s hor,
zavání jetel a prohřátý bor.