Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 

ZVÍŘATA V LIDOVÉM PODÁNÍ A POVĚRÁCH

(B. Moravec: "HÁJ" - ústřední časopis pro lesníky, myslivce, lovce a přátele přírody r.1921 a 1922)
* ÚVOD * NETOPÝR * JEŽEK
* KRTEK * ZAJÍC * KOČKA
* PES * LIŠKA * VLK
* KUNA * JEZEVEC * DOBYTEK
* JELEN * SOVA * ŽLUNA
* DATEL * KUKAČKA * VLAŠTOVKA
* LELEK * STŘÍZLÍK * KRÁLÍČEK
* BĚLOŘIT * ČERVENKA * SKŘIVAN
* CHOCHOLOUŠ * STRNAD * STEHLÍK
* BRKOSLAV * VRÁNA * SOJKA
* STRAKA * SLEPICE * ČEJKA
* VOLAVKA * ČÁP * KACHNA
* HUSA * ŽÁBA * JEŠTĚRKA
* HAD * MRAVENCI * ZÁVĚR

Had
Had je lidu vzorem úskočnosti a zákeřnosti. O kterém člověku se řekne, že je had, nebo jako had, znamená to vždy, že je třeba stříci se ho. Kdo se dovede z každé kalamity vypracovati, je hladký jako had. Všecky hady považuje lid za jedovaté, i slepýše má lid za hada, a proto ho také zabije, kde ho vidí. Naproti tomu zas někdo tvrdí, že do sv. Jiří žádný had jedu nemá. Málokdo ví, jakým způsobem může had člověku ublížiti. Někdo myslí, že jazyk, vlastně tykadlo hada, je žihadlo, kterým had uštkne, jiný ví, že had má žihadlo v ocase jako vosa. Uštknutí říká lid, že had "štípne". Někdy usadí se had v stavení, takový přináší štěstí a nesmí se zabíti. Říká se mu domovníček neb hospodáříček. Čím se takový had v stavení živí, lid neví, a také se o to nestará. Našel jsem o tom jen jedinou zmínku. V jistém stavení měli hada domovníčka. Jednou dvouletá dceruška hospodářova sedíc na prahu, jedla z misky mléko, v němž měla nadrobený chléb. Matka spatřila, že pod prahem vyplazil se had a pil dítěti mléko z misky. Holčička ho chvíli nechala, ale potom udeřivši ho lžicí po hlavě, řekla: "Papej také chlebíček, nejen pořád mlíčko". Had prý si toho pokárání dal líbiti a dítěti neublížil. Někdy snese slepice vejce s měkkou skořápkou t. zv. povrhel, ale někde lid věří, že je vejce hadí, které snesl do slepičího kotce. Jinde vědí sice, že je to nedokonale vyvinuté vejce slepičí, ale zove je přece "vejcem hadím". V některých krajinách bývali muži, kteří se zaměstnávali lapáním hadů, říkali jim "hadaři". K jakému účelu hady lapali, je dnes neznámo, ale nejspíše k tajným prostředkům, neboť hadů užívalo se hojně k čárům a dodnes připisuje se jim kouzelná moc. Jestliže myslivec nemohl zvěř trefiti, byl přesvědčen, že má ručnici "zkaženou" kouzlem. Proti tomu byl neomylný prostředek nabíti do hlavně hada a vystřeliti ho. Také hadí hlavy užívalo se ke kouzlům. Uštknutí hada bojí se lid ze všeho poranění nejvíce. Jako prostředek proti uštknutí doporučuje lidové léčení zahrabati uštknutý úd do hnoje. Děti jdoucí sbírat jahody, položí několik jahod nebo borůvek za sebe buď na pěšinu nebo na kámen. Jsou pro hada, aby si je sebral a dětí nepronásledoval. Některý had má prý takovou moc, že podívá-li se na člověka, tak ho omámí, že se nemůže hnouti. Ztrnulost tuto lze ovšem vysvětliti leknutím ze strachu, jaký lid před hadem má. Král hadů má na hlavě zlatou korunku. Prostře-li se před něj bílý, nepraný šátek, položí naň korunku, ale šťastný dobyvatel zlaté korunky musí ji rychle do šátku zabaliti, rychle prchati, neboť had sebou tluče tak, až se zpřeráží na kusy, a jed z něho stříká na všechny strany. Pověst o hadí korunce povstala nejspíše z okolností, že užovka obecná má za hlavou dvě světle žluté poloměsícové skvrny, které se ve vodě, v níž užovka loví, lesknou jako zlaté. Také saň ve slovanských pohádkách má podobu hada s několika hlavami a s křídly. Hodí-li se zabitý had do mraveniště, oberou z něho mravenci všecko maso a zůstane z něho jen kostra, jíž se dosud užívá k čárům. Had má tuhý život a přerazíme-li ho, je prý živ až do slunce západu. Ubitý had má se pověsiti na strom, kdyby se nechal ležeti na zemi, přišel by opět k sobě.


- zpět na začátek -