Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 

ZVÍŘATA V LIDOVÉM PODÁNÍ A POVĚRÁCH

(B. Moravec: "HÁJ" - ústřední časopis pro lesníky, myslivce, lovce a přátele přírody r.1921 a 1922)
* ÚVOD * NETOPÝR * JEŽEK
* KRTEK * ZAJÍC * KOČKA
* PES * LIŠKA * VLK
* KUNA * JEZEVEC * DOBYTEK
* JELEN * SOVA * ŽLUNA
* DATEL * KUKAČKA * VLAŠTOVKA
* LELEK * STŘÍZLÍK * KRÁLÍČEK
* BĚLOŘIT * ČERVENKA * SKŘIVAN
* CHOCHOLOUŠ * STRNAD * STEHLÍK
* BRKOSLAV * VRÁNA * SOJKA
* STRAKA * SLEPICE * ČEJKA
* VOLAVKA * ČÁP * KACHNA
* HUSA * ŽÁBA * JEŠTĚRKA
* HAD * MRAVENCI * ZÁVĚR

Zajíc
Zajíc je z volně žijících zvířat našemu lidu nejznámější. Ačkoliv ho dospělí všemožně pronásledují jako zvíře škodlivé, zůstal doposud miláčkem dětí. Povídky a báchorky o něm čtou děti nejraději. Nejen drobné, i odrostlejší dítky nejraději odříkavají deklamovánky o "zajíčkovi". I v dětských hrách zajíc hraje nemalou úlohu. Hoši hrají si na zajíce posedávajíce na bobek a oběma rukama napodobujíce stříhání slechy. Dívky hrají si na "zajíčka", točíce se dokola kolem dívky sedící na bobku a zpívajíce: "Co, zajíčku, co je ti, že nemůžeš skákati?" A nutí zajíčka, aby vyskočil a ubíhal, načež ho chytají, a která ho chytí, dělá potom zajíčka. Přeběhne-li dospělému zajíc přes cestu, znamená to neštěstí nebo alespoň nezdar podniku, k vůli němuž se cesta koná. Mnohý člověk raději se vrátí, než by pokračoval v cestě, dle jeho domnění nezdarem končící. Zaječí sádlo je prostonárodním lékem. Chová se v domácnostech jako neomylný prostředek k hojení otevřených ran. Někdo k témuž účelu nakládá do hrnce se zaječím sádlem teké listy jitrocele, které se pak na bolák přikládají namazané zaječím sádlem. Těhotná žena nesmí spatřiti zajíce s hlavou. "Shlédla" by se a dítě by mělo rozpoltěný hořejší pysk, jako má zajíc. Teplou, čerstvě staženou zaječí kůži přikládají si kojící ženy na prsy, aby se jim nepodebraly. Také chtí-li kojence odstavivi, dávají si za ňadra zaječí kůži, aby se toho dítě leklo a po prsu už netoužilo. Proč má zajíc tlapky porostlé srstí a pes lysé, o tom vypravuje se bájka. Cestovali spolu pes a zajíc a noclehujíce v širém poli, rozdělali si oheň. Když pes usnul, šibal zajíc vzal oharek a opálil psu tlapky. Pes probudivší se bolestí, pustil se za zajícem a od těch dob ho pronásleduje, aby mu to darebáctví oplatil. Lidu našemu je zajíc znám jako bázlivec, proto se o bázlivém člověku říká: "To je zajíc". Kdo chce se něčemu vyhnouti, o tom se praví, že má zaječí úmysl. Zajíce nazývá lid také Vaňkem, proto rčení "poraditi se s Vaňkem" znamená uprchnouti. Týž význam má úsloví "vzíti do zaječích". Letošní mladíci dívají se na podzim na první sníh udiveně, říká se proto o člověku, který se něčemu diví, že se na to dívá jako mladý zajíc na nový sníh. Mladí zajíci jsou také nezkušení a bývají proto na podzim nejsnáze odstřeleni, praví se proto o nezkušeném člověku, že je to ještě mladý zajíc. V pojmenování míst shledáváme se často se zajícem - Zaječice, Zaječov, Zaječín, Zaječiny. Také jako příjmení přichází zajíc často, a býval i přídomkem rodů šlechtických. O panu Zajíci z Haznburka se říkalo, že je to zajíc se lvím srdcem. Ve společnosti shromážděné při poslední leči v místním hostinci vytasili se někteří lovci také s mysliveckou latinou, zejména jistý lesní tvrdil, že mu zajíci chodí až do světnice. Když někteří přítomní nedůvěřivě kroutili hlavami, řekl přítomný farář: "Vždyť pan fořt se jmenuje Zajíc a má těch zajíčat vlastního pěstění plnou chalupu." V době okolo velikonoc zajíci se honcují a běhajíce po polích, bývají dětmi nejčastěji spatřeni, stal se proto zajíc jakýmsi velikonočním symbolem. O těchto svátcích posílají si přátelé pohlednice s přáním veselých velikonoc, a na těchto velikonočních pohlednicích je vymalován zajíček sedíc u hnízda plného malovaných vajíček. Povídají totiž maminky malým dětem, že červená a modrá vajíčka velikonoční snáší zajíček v lese. Děti mají pak z vajíček větší radost. V pohádkách a bajkách je zajíc častým zjevem a je tu vždy zvířetem chytrým a zastávajícím dobro. Začasté svou rychlostí pomáhá hrdinovi pohádky k vítězství.


- zpět na začátek -