Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
zpět

JESTŘÁB V HOSPODĚ
V mém lesnickém úseku Leskov mělo myslivecké sdružení voliery s bažanty. Já, kdykoliv jsem procházel touto lokalitou, nikdy jsem nezapomněl dohlédnout, jestli je tam vše v pořádku a vždy jsem jim přinesl něco na vylepšení jejich jídelníčku. Nosil jsem jim hlavně potravu rostlinou, neboť zrního tam měli vždy dostatek. Dával jsem jim krouhanou řepu i s chrastem, což byla pro ně asi pochoutka, protože když mě viděli přicházet, shromažďovali se všichni u sítě.
Jednou, když jsem je navštívil, viděl jsem, že tam není něco v pořádku. Bažanti na můj příchod nereagovali a byli namačkaní v koutě voliery. Když jsem přišel blíže, viděl jsem, že mají nevítanou návštěvu. Na opačné straně voliery se krčil jestřáb a kolem sebe měl několik potrhaných bažantů. Nejdříve jsem zjistil, kudy návštěva přišla. Díru, kterou se tam dostala, jsem provizorně opravil a dvířky jsem šel zneškodnit jestřába, což nebylo tak jednoduché. Musel jsem použít kabát a pytel a přesto jsem utržil několik škrábanců. Zajímavé bylo, jak bažanti, když viděli pomoc, dostali odvahu a doráželi na jestřába, čímž mi odchyt ještě ztížili. Dravce jsem dal do batohu a ještě jsem prohlédl volieru. Pak jsem odešel do blízké vesnice na oběd a ohlásit mysliveckému hospodáři závady u bažantů.
V restauraci jsem měl svoje místo, kde již seděli moji známí. Požádal jsem je, aby dali na můj batoh pozor, že tam mám vzácný úlovek a odešel jsem telefonovat. Při návratu jsem slyšel, že se v lokále něco děje. Byl tam rámus, rachot židlí, výskot žen, ale co jsem pak viděl, předčilo moje očekávání. Všichni hosté byli v pohybu, neboť honili jestřába, který v tu dobu našel útočiště na lustru. Požádal jsem hosty, aby zachovali klid, že se jestřáb uklidní a pak ho lehce chytíme. Oni neposlechli a honička začala nanovo. Teď přišlo to nejhorší. Jestřáb vlétl za výčep a tam srážel vystavené lahve drahých lihovin. Já si říkal: ,,Tak tohle je útrata nad moje možnosti.“ Jestřába jsme chytli, až když se zamotal do záclony. Lovci mi ho s velkou slávou předali, jako majiteli. Pan vrchní se dostavil také a oznámil, že účet předá až po celkové inventuře. Moji milí známí, kteří jestřába pustili na svobodu, zatím nenápadně zmizeli a nechali mi své nezaplacené účtenky se vzkazem, že ta jejich útrata je jen pakatel toho, co budu platit za svůj vzácný úlovek.
Ale dopadlo to nad očekávání dobře. Dostavil se i majitel restaurace, posadil se ke mně a zeptal se, co si dám k pití, neboť po takové honičce mi jistě vyschlo v krku. Když viděl, jak se tvářím, začal mě uklidňovat: ,,Účet je vyrovnán. Teď mi řekni, co jsem dlužen já za reklamu restaurace. “Vše se totiž rozneslo po celé vesnici a lidé se hnali do hospody honit jestřába.
Majitel dal vyvěsit nad vchod nápis ,,Restaurace U jestřába.“
Hajný Lebeda vlastní rukou
- zpět na začátek -