Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
zpět

CO VŠE SE MŮŽE STÁT
Tento tragikomický příběh se udál na rozhraní Krušných hor a Doupovských vrchů, které od sebe dělí řeka Ohře. V tu dobu jsem byl zaměstnancem lesního závodu Prunéřov.
Bylo dvanáct hodin. Vrátil jsem se z lesa, kde jsem dělal prořezávku jehličnaté mlaziny, odkud mě vyhnala sněhová vánice. Byl jsem unavený cestou, sněhu po kolena a cesta neprošlapaná. Místy až metrové závěje.
Nejdříve jsem zašel do stáje, kde se ozývala huculka Minda. Dal jsem jí půl opálky ovsa a doplnil seno za žebřinou. Sám jsem také něco pojedl a lehl si na otoman. Kamínka ještě hřála a já se těšil, že si trochu schrupnu. Vtom můj jezevčík Bobík, který spal u kamínek, začal oznamovat návštěvu. Já jsem vstal a povídám si: ,,Koho to sem v té nepohodě čerti nesou.“ Že to není nikdo známý, jsem poznal podle chování Bobíka. Potvrdil mi to i pohled z okna. Na dvoře stáli dva lyžaři a když si mě všimli, pokynuli a podle posunků se mnou chtěli mluvit. Vyšel jsem ven, představili se a oznámili příčinu své návštěvy.
Byli to dva lékaři, které si zavolali sousedé k novorozeněti. Děcko zemřelo a jim se po ohledání zdála příčina úmrtí podezřelá. Proto usoudili, že bude nutná pitva. Jelikož počasí vylučovalo dopravu děcka do nemocnice, poprosili mě, jestli bych ho nedovezl do nedaleké vesnice, kde je kostel a hřbitov s márnicí. Chtěli, abych promluvil s panem farářem. Nebyl jsem nadšen, ale přesto jsem souhlasil.
Doktoři mi předali krabici, kde bylo nemluvně přechodně uloženo a s mnoha omluvami a díky odjeli. Já jsem se oblékl, šel ustrojit Mindu a zapřáhl ji do saní. Saně byly vyrobeny na dopravu lidí a zásobování krmení pro zvěř v době nouze. Naložil jsem krabici a zavolal na psa, který však odmítl se mnou jet, přestože jindy už by seděl na svém oblíbeném místě. Nasedl jsem a pobídl Mindu na tu smutnou cestu.
Když jsme přijeli na silnici, čekaly na nás tři ženy, obtížené nákupy a požádaly mě, jestli je nesvezu. Řidič autobusu, se kterým přijely, si netroufal dál pokračovat. Silnice byla totiž úplně zavátá. Ženy zabraly i se svým objemným nákupem celé saně a na mě místo nezbylo. Stejně bych šel pěšky, neboť zatížení bylo vzhledem k zaváté cestě pro Mindu velké. Kráčel jsem za saněmi a Minda, která cestu znala, těžce prorážela závěje a chvílemi odpočívala. Asi po dvou kilometrech odbočovala od silničky polní cesta. Tady stály již jiné saně a v nich zapřažení koně, kteří jeli pro ženy. Začalo přesedávání a muž, který jel nakupujícím naproti, mi s úsměvem řekl: ,,Vyrovnáme se, až se sejdeme v krčmě.“ Z toho jsem neměl moc velkou radost, protože jsem věděl, jaké to bude mít následky. Koukala z toho prohýřená noc a bolehlav. Po rozloučení jsem nasedl a ujížděl, abych splnil svoji povinnost.
Za malou chvíli jsem dorazil ke svému cíli a došel na faru. Panu faráři jsem sdělil účel své návštěvy. Ten nejdřív nalil dva kalíšky slivovice a po vypití na zdraví mi předal klíče od márnice. Požehnal krabici s dítětem a já se vydal ke hřbitovu již pěšky. Ale nejdříve jsem ustájil kobylku v maštali kde již několikrát trávila noc, když jsem při různých vyřizováních proseděl celou noc v pohostinství. Na cestě od márnice jsem se podíval, jestli je hospoda otevřená, ale nebyla, tak jsem zapřáhl kobylku a odjížděl k domovu.
Cesta ubíhala již rychleji, neboť Minda už věděla, že jedeme domů. Nemusel jsem ji ani pobízet. Když jsme přijížděli k místu, kde jsem vyložil své spolujezdkyně, čekalo mě velké překvapení. Jedna žena doma při otevření krabice omdlela a muž již zjistil příčinu jejího šoku. V otevřené krabici leželo místo nákupu mrtvé děcko. Oni si při přendávání spletli krabice. Takže nákup se ocitl v márnici. Mně nezbylo nic jiného, než se vrátit a krabice vyměnit.
Když jsme míjeli hospodu, už měli otevřeno. Abych se ze všeho vzpamatoval, vypřáhl jsem Mindu a šel se osvěžit. Ve výčepu seděli známí. Když jsem jim vyprávěl, co jsem všechno zažil, nechtěli tomu věřit. Ukázal jsem jim tedy krabici s nákupem. Nabídl jim uherák i Rum, který zde také byl, ale s díky odmítli. Nestáli o nic, co prošlo márnicí. Krabici jsem zavřel a dal si také radši pivo.
- zpět na začátek -