Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
zpět

ZABÍIJAČKA PO LESNICKU
Nastal čas předvánoční. Všude plno shonu, nakupování dárků. No, jak to před vánočními svátky bývá. Jenom ve fořtovně byl klid. Ale jen zdánlivý. Fořt nás svolal i když to nebylo v tuto dobu u něj zvykem. A začal svoji řeč netradičně. ,,Tak já toho Vaška stejně zabiju, ale nevím jak. Jestli ho zastřelím, nebo ho vezmu po palici kalačem.“ My, trochu zasvěcení, jsme tušili, o čem je řeč. Ale mládenec, který tu byl teprve týden, nápadně zbledl. Fořt pokračoval dále v úvahách: ,,Zavolal jsem vás, abyste mi v tom pomohli. Jistě jste si všimli, že jsem tu zůstal sám jako starý jezevec. Manželka ujela s holkama ke tchýni a to všechno kvůli Vaškovi. Já udělal chybu již před rokem, že jsem ho vzal pod střechu a teď za to pykám. Měl jsem tomu udělat konec včas. Ale to bylo stále: ,,Jaký je Vašíček hodný, jak hezky papá.“ Prostě ho měli všichni rádi a to snad více, než mě. Když teď čuník dosáhl jateční váhu, tak jsem se ženě zmínil, že ho zabijeme, aby připravila vše potřebné a tak nastalo doma pravé peklo. Začaly ho holky a žena se k nim přidala. ,,My ho jíst nebudeme, to ho raději pustíme do lesa.“ A končilo to tím, že odjely k babičce a vrátí se, až si Vašíka sním. Já si však řekl, že nepodlehnu nátlaku a tohoVaška zabiju. Ale je v tom háček. Prase je na černo a víte, jaké mám sousedy. Bude nutno jednat opatrně. A tak vám teď nastíním, jak si budeme při zabijačce počínat. Střílet se nebude. Tady mladej připraví vše, co bude potřeba, zatopí pod kotlem, aby voda na poslední Vaškovu koupel měla tu správnou teplotu. Nádobí a vše ostatní si vezmu na starost já. Pití bude dostatek a jídlo nachystá hajný Svoboda. Ten těch prasat na černo má na svědomí již hodně. Ostatní, co jsou tady, musí dělat, jak se jim řekne a hlavně nepřekážet.“ Končil s tím, že dal každému po panáku a na rozloučenou řekl: ,,Zítra ráno v 5 hodin střízliví a s prázdným žaludkem. Lesu zdar!“
Ráno jsme dorazili do fořtovny před pátou hodinou, po dvoře pobíhal mládenec, který asi vůbec nespal, neboť v kotli klokotala voda a troky byly připraveny na Vaškovu koupel. Poslední přifrčel hajný Svoboda na svém péráku a bylo na něm vidět, že dopíjel nějakou tu flašku doma. Když fořt vyšel a viděl, že je vše přichystáno, řekl: ,,Já pro to prasátko jdu.“ Za malou chvíli přišli oba. Vašík nebyl uvázaný za zadní nohu, jak se to běžně dělá. Poslední snídani měl připravenou a už se k ní hrnul. Hajný Svoboda čekal s kalačem v ruce a když přišla příhodná chvíle, s velkým rozmachem a silou udeřil. Ale ouha! Jak muselo být vše utajeno, na dvoře se nesvítilo, jen oknem z fořtovny prosvítal slabý pruh tlumeného světla. A to zavinilo, že Svoboda, ač odborník, poslal ránu, jak by se řeklo po myslivecku na měkko. Prase padlo, ale nežli mohlo být píchnuto, aby se mohla chytat krev, se zvedlo a za hlasitého kvikotu odběhlo do tmy. Všichni jsme zůstali jak opařeni, jen fořt neztratil klid a povídá: ,,Já jsem slyšel Svobodo, že máš v revíru více lišek, nežli zajíců, ale teď vím, že měli ti žalobníci pravdu. Ty netrefíš prase na dva metry, natož abys trefil lišku. Leda tak Bystroušku. No nic, budeme muset vypít něco na zahřátí. Nejlepší bude grog. Vody v kotli je dostatek a rumu je též velká zásoba. A abych nezapomněl, vodu platím já a rum Svoboda. Tak pánové, zaujměte místa jako při poradě. Ale pijte s mírou, neboť až se rozední, jde se na dohledávku.“
Po dvou hodinách občerstvování jsme vyšli ven a někdo prohodil: ,,Pánové, dohledávka bude obtížná, neboť jak vidíte, mráz je pořádný, ale mrzne na holo, sníh žádný, to bude potřeba dobrý pes.“ ,,No a psa mám já“ podotkne hrdě fořt ,, a ten je na černou jako čert. A Broček se již nemůže dočkat, až vám předvede své umění. Toníku, dojdi pro něj, neboť by nám to neodpustil. “Mládenec šel, ale měl s Bročkem potíže, tak mu musel domluvit proutkem. Fořt převzal Bročka, poplácal ho a ostře vydal povel: ,,Stopa! Hledej Vaška!“ Ten vyrazil jak opravdový čert a za chvíli hlásil z protější stráně. Fořt vydal další povel, vytvořil rojnici a postupoval za hlásícím psem, což bylo problematické, neboť ten byl již z doslechu. My, neozbrojeni, měli dělat velký rámus a mládenec, který jediný se neobčerstvoval, měl flintu a občas vystřelil. To měla být kulisa, kterou zrežíroval fořt kvůli sousedům, aby měli dojem, že se jedná o normální naháňku.
Po půl hodině nás vedoucí naháňky zahnal zadem přes lesík do fořtovny se slovy, že účel byl splněn a pes, který má zkoušky oznamovače, nám dá vědět, až Vaška najde. Všichni jsme usedli k poradnímu stolu a dohadovali se, kdo z nás je nejmladší a bude obsluhovat při dalším občerstvení. Protože mládenec, který nebyl informován o konci naháňky, dále pálil ránu za ránou. Ale když mu došly náboje, vrátil se i on a snažil se dohnat, co zameškal. Tak pil grog z půllitru. Jelikož se s ním už nedalo počítat, najeli jsme na samoobsluhu.
Když jsme byli v nejlepším, ozval se venku klakson a za chvíli vstoupil do poradní síně doručovatel. Fořt vyskočil jako mladík a objal poštmistra, kterého tak povýšil a ptal se ho, jak je na tom s roznáškou. Když listonoš odpověděl, že si nás nechal až na konec, fořt začal jako obvykle plánovat. Vysvětlil mu, jak jsme dopadli se zabijačkou a že on je naše spása. ,,Posaď se u nás a přijmi malé pohoštění, já zatím napíši objednávku pro pana jatečného. “A psal: čtyři prasečí hlavy neořezané i s lalokama, aby bylo dosti ovaru pro naši sešlost a přihoď k tomu dvě nebo raději tři kýty pro ty, co nemají rádi tučné. Až si odpočineš, můžeš vyrazit. K ruce budeš mít mládence. Spolu přesvědčíte jatečného, aby jel s vámi a účastnil se poslední leče jako prominentní host.“
Po půl hodině poštmistr s mládencem odjeli a za dvě hodiny byli zpátky s objednaným zbožím. Samozřejmě i s jateckým a ten jako pozornost přibalil soudek plzeňského piva. Teď byla řada na Svobodovi, aby předvedl své kuchařské umění, když to řeznické pokazil. A tak začala být nálada taková, jako na opravdové zabijačce. Netrvalo dlouho a mohli jsme ochutnat ovárek a těšit se na gulášek, který již o sobě dával vědět líbeznou vůní.
Když bylo vše v nejlepším, ozvalo se nesmělé zaklepání. Po vyzvání vstoupili předseda JZD a předseda MNV a popřáli nám k úspěšnému lovu. My všichni zmlkli, jen fořt jako obvykle neztratil duchapřítomnost a pozval příchozí k prostřenému stolu. Ti, po několika super velkých panácích, začali fořta i nás chválit, jak se o les a zvěř staráme. Vždyť prý takového tučného divočáka ještě nejedli. Když zapadli do naší společnosti, tak se činili, aby nás v konzumaci lihovin dohnali, neboť my měli určitý náskok. Pak promluvil i předseda JZD a divil se, že divočák námi ulovený má světlou kůži. Tomu však tuto závadu vysvětlil náš nejlepší latinář takovým způsobem, že jsme tomu pomalu začali věřit i my odborníci, za které se každý z nás po vypití určitého množství moku pokládal. Vysvětlil to tak, že prase divoké, latinsky čuni-čuna, má tu vlastnost přizpůsobovat se podmínkám ročního období. V létě má kůži tmavou, aby v noci splynulo s okolím a v zimě, v době lovu přebarvuje na světlo až bílo a tím se stává na sněhu těžko viditelným. To víte, pokrok je pokrok a ani zvířata nechtějí zůstávat pozadu. Předseda s tímto vysvětlením souhlasil s poznámkou, že je zas o něco chytřejší.
No a pokračovat v líčení dalších událostí by bylo zbytečné, neboť si to každý, který se zúčastňoval takovýchto porad, umí představit. A kdyby ne, tak mu to při návratu domů vysvětlí jeho paní domácí, která se těchto porad nezúčastňuje. Ale jak to tam vypadalo, pozná podle zevnějšku a řečí pána domu. A nakonec vám musím podat informaci, jak to vše dopadlo. Já, ačkoliv po minulém dnu nejsa zcela zdráv, musel jsem se ujmout služební povinnosti a vyřídit úkol na tento týden a to vyexpedovat několik set vánočních stromků, pro které si v tuto, pro mě nevhodnou, dobu přijeli zákazníci. Nakládání stromků probíhalo spořádaně, neboť měl každý svou hromadu očíslovanou, takže vše probíhalo v klidu. Překvapení a panika vznikla až u hromady na kraji lesa. Když po naložení posledního stromku, leželo na jehličí zmrzlé prase domácí a u něho se objevil Broček pana fořta, který hlasitě hlásil a nikoho k Vaškovi nepustil.
Když se vše vysvětlilo, odběratelé odjeli a já chtě nechtě musel jít vzbudit fořta. Ten mi nejdříve vynadal, že se to nedá ani popsat. Nejslušnější bylo: ,,Já se nemohu na ten svůj personál spolehnout, u všeho abych byl sám.“ Když jsem mu všechno vysvětlil, byl okamžitě střízlivý a začal organizovat, jak bylo jeho zvykem. Nejdříve vzbudil telefonem všechny aktéry porady a ohlásil jim novou skutečnost a rozkaz, co nejdříve se dostavit. Jako první se dostavil hajný Svoboda a pak se trousili ostatní. A porada mohla pokračovat. Hlavním hostem u stolu byl Broček, kterého přivedl na jitrnici od prasete Vaška mládenec. Prase prohlédl znaleckým okem Svoboda a po výroku: ,,Je jedlý,“ začala porada ještě hlučnější. Všichni byli fit a na nikom nebyla vidět únava z předešlého dne. Zabijačka po rozmrazení Vaška začala nanovo.
Sepsal hajný Lebeda
- zpět na začátek -