Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
<< Zpět na příspěvky
Momentka z lesa.
B. Semov

Šla pro tátu.
Letní den v lese, slunečko hezky přihřívá, potůček tiše bublá, mouchy rychle táhnou průsekem, motýlové poletují zvolna po květech kypreje podél potoka a pěšinou podél potoka kráčí strejček Bárta. Šel ze sousední vesnice, kde kupoval prasátko, ale nekoupil, protože za ně chtěli mnoho. Strejček nesl kabát na holi přes rameno, vestu měl rozepjatou a klobouk nesl v ruce. Sel zamyšlen s hlavou k zemi sklopenou přemýšleje o té lakomosti lidské, která nechce podsvinčátko prodati v obstojné ceně a v duchu nadával keťasům, kteří lichvaří i s takovými nevinnými tvory, jako jsou prasátka. Pojednou zdvihl Bárta hlavu a stanul jako v zem vražený. U potoka stála srna pijíc a za ní pohrávala si v trávě dvě malá srnčátka. Strejda se chvíli na ně díval a potom vznikla v něm podivná myšlenka. „Kdybych jí vzal jedno to srnče, přinesl bych alespoň něco domů a máma by se nevadila, že jsem nic nekoupil a cestu v tom vedru vážil nadarmo." Chvíli přemýšlel, jak by se to dalo provésti, ale na dlouhé rozmýšlení nebylo času. Srna byla do pití tak zabraná, že ho nepozorovala, ale až se napije, odběhne jistě se srňaty. Potom nevěděl strejda také jistě, jestli by se srna do něho nedala, až jí bude srnče bráti. Muselo se to tedy provésti velmi opatrně. Bárta položil hůl a klobouk na zem, vzal kabát do obou rukou a opatrně plížil se k srnčatům. Používaje každé křoviny za záštitu, dostal se k srnčeti, které mu bylo nejblíže a uchopiv je, zaobalil je rychle do kabátu. V tom se srna ohlédla a odskočivši od potoka, přiběhla k Bártovi. Několik okamžiků hleděla na něho překvapená, potom zalekavši odběhla do lesa, nechavši druhé srnče na místě. Bárta hleděl za prchající s otevřenými ústy. Srnče držel v kabátě a nemohl se hned vzpamatovati. Teprve po chvíli začalo se mu v hlavě rozbřeskovati. Proč tak náhle odběhla? Ani se nepokusila dostati své mládě zpět. A pojednou hrozná myšlenka projela strejdovi mozkem. Srna jistě běžela pro srnce a potom se oba dají do něho. Utéci se srnčetem bylo by málo platné, tak rychle jako srnci strejda běžeti nedovede, srnec ho dohoní a nabodne ho na parůžky. Strach projel všemi údy Bártovi. Rychle vysypal srnče z kabátu a uchopiv hůl a klobouk utíkal co mohl a teprve před lesem si oddechl. Srnec se srnou jistě už obě srnčata našli a pronásledovati ho nebudou. „Mámo," vypravoval ženě, doběhnuv domů celý udýchaný, ,,kdybys byla viděla, jak se na mne ta koza podívala! Ale já věděl hned, co ten její pohled znamená, že na mne přivede tátu, proto jsem koukal, abych už jen byl pryč. Mohlo to se mnou dopadnouti špatně."


- zpět na začátek -