Úvod
Myslivost
Psí kamarád
Na toulkách
Objektivem
Ptáci-druhy
Savci-druhy
Encyklopedie
Lovečtí psi
Moderní zbraně
Historické zbraně
Památky
Kuchařka
Abeceda
Zvyky a pověry
Příroda ve verších
Vaše příspěvky
Odkazy
 
zpět

Ze "Vzpomínek na les a vodu" Luďka Ťopky

Na jeleny v říji

Když jsem se jednou zmínil ing. Serjoginovi, že jsem ještě nikdy neslyšel troubit jeleny, pozval mne, abych si je na podzim přijel na Rýznburk poslechnout.
Koncem září mi skutečně došel dopis s konkrétním datem a já jsem šťastně dorazil vlakem do Oseka a za hodinku i do myslivny. Po přivítání vpravdě ruském, jsem se dočkal příštího dne, kdy jsme odpoledne vyrazili pěšky na hájovnu Ve vlčinách. Tam již na nás čekal nejen hajný Schwarzbeck, ale i jeho vzácný host, Mistr Židlický, známý malíř a velký nimrod před Bohem. Po krátké poradě a instrukcích ze strany hajného, jsme vyrazili tam, kde byli obeznáni pořádní jeleni.
Na určeném místě jsme zaujali místa podle instrukcí hajného a čekali. Já jsem tak víceméně po hmatu nalez jakýsi hrbol s trávou a tak jsem se pohodlně usadil a zabalen v plášti a šále (bylo pěkně chladno v tu dobu a v té nadmořské výšce) a toužebně čekal na velebný hlas touhy a výzvy. A dočkal jsem se. Byl to koncert mnoha lesních trubadúrů, v různých tóninách a síle, zkrátka požitek. To trvalo dosti dlouho a na mne přišla nějaká únava po cestě, či co a já na tom místě zkrátka usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale měl jsem krátký sen. Viděl jsem ženu s dítětem v náručí kráčet vedle vojáka, který měl jen jednu ruku, kterou ukazoval na mne a přitom plakal. Když jsem náhle procitl, bylo už všude ticho a klid a tak jsem čekal, že mne někdo zavolá a půjdeme domů. Po deseti minutách se mi to zdálo již divné a tak jsem nesměle zahoukal jako sýček (domluvené znamení), ale žádná odezva. Když jsem to zkusil s patřičnými pauzami už asi popáté, poznal jsem, že je něco špatně.
A taky že bylo. Když totiž přišla chvíle k návratu, houkalo sice po lese mnoho sýčků, ale žádný se jim neozval, a ani ten hledaný nepřišel. Po krátké poradě všichni usoudili, že jsem asi již odešel a šli také. Teprve doma zjistili, že to byl omyl a tak se hajný vrátil mne hledat. Protože jsem tu část lesa neznal, neodvážil jsem se potmě sám hledat cestu zpět a zůstal jsem na místě v očekávání, že se pro mne někdo vrátí. S úlevou jsem uslyšel nejen hlas sýčka ale i své jméno. Bylo již pozdě na návrat domů a tak jsme všichni přespali, či lépe řečeno přenocovali, v hájovně, protože při dobrém pití a myslivecké latině se toho moc nenaspalo.
Ráno jsem se rozhodl, že se ještě nevrátím, protože Mistr Židlický mi slíbil nakreslit nějaký obrázek v upomínku. Když jsem se oblékal, zjistil jsem, že nemám svůj dalekohled, ruský vojenský triedr, k němuž jsem měl velký osobní vztah. Co zbývalo, než se vrátit na místo včerejšího poslechu a dalekohled najít.
Hajný mne vedl a po 40 minutách jme tam došli. Rozdělili jsme se hledali onen kopeček, na němž jsem strávil a prospal značnou dobu. Po krátké chvíli jsem jej našel já a naskočila mi husí kůže. Byla to nevysoká hromádka hlíny porostlá travou a z jejího jednoho konce trčela polovina okované boty a na druhém konci, napůl zasypaná, německá vojenská helma.
Nález jsme ohlásili telefonicky na SNB v Oseku a dva dny nato bylo z hrobu exhumováno tělo německého vojáka a přilba s ještě celkem dobře znatelným černo-bílo-červeným znakem německé armády.
Věřte mi nebo ne, ale já jsem stále přesvědčen, že ten člověk šel domů k rodině, nedošel tam a chtěl si někomu postěžovat. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, naskočí mi husí kůže.
Lesu zdar.
- zpět na začátek -